Autoimunitní onemocnění: Tiché epidemie 21. století?

Co jsou autoimunitní onemocnění?

Náš imunitní systém je úžasný ochránce, který nás brání před různými nepřáteli - od virů přes bakterie až po rakovinové buňky. Občas se ale stane něco zvláštního - náš obranný systém se splete a začne bojovat proti vlastnímu tělu. Tomu říkáme autoimunitní onemocnění. Když se imunitní systém takto zmate, začne napadat zdravé buňky našeho těla, které by měl ve skutečnosti chránit. Vědci stále přesně neví, proč k tomu dochází, ale tuší, že za tím stojí mix našich genů a vlivů z okolí - třeba prodělané infekce, velký stres nebo to, co jíme.

Těchto autoimunitních nemocí známe spoustu a každá útočí na jinou část těla. Určitě jste slyšeli o roztroušené skleróze, revmatoidní artritidě nebo třeba o lupusu. Patří sem i Crohnova nemoc nebo cukrovka prvního typu. Každá nemoc se projevuje jinak, podle toho, na kterou část těla se zaměří. Často ale lidé pociťují velkou únavu, bolí je klouby, mají slabé svaly, problémy s kůží nebo trávením.

Léčit autoimunitní nemoci není jednoduché a trvá to dlouho. Lékaři se snaží hlavně zklidnit přehnaně aktivní imunitní systém a ulevit od nepříjemných příznaků. Používají k tomu různé léky, které umí pracovat s imunitou, někdy je potřeba i operace. Hodně důležité je ale i to, jak člověk žije - musí jíst zdravě, dobře spát, hýbat se a snažit se nebýt ve velkém stresu.

Typy autoimunitních onemocnění

Když naše tělo začne bojovat samo proti sobě, mluvíme o autoimunitních onemocněních. Je to jako když se náš imunitní systém splete a začne útočit na vlastní tkáně a orgány. Těchto nemocí známe celou řadu a každá z nich působí jinak.

Vlastnost	Autoimunitní onemocnění	Infekční onemocnění
Příčina	Imunitní systém napadá vlastní tkáně	Patogeny jako bakterie, viry
Léčba	Imunosupresiva, biologická léčba	Antibiotika, antivirotika

Podívejme se na ty nejčastější:

Revmatoidní artritida trápí hlavně klouby - bolí, tuhnou a otékají. Cukrovka prvního typu vzniká, když imunitní systém zničí buňky ve slinivce, které vyrábějí inzulín. To pak vede k problémům s hladinou cukru v krvi. U roztroušené sklerózy imunita napadá ochranný obal nervů v mozku a míše, což způsobuje potíže s pohybem a koordinací. Crohnova choroba a ulcerózní kolitida jsou záněty střev, které přinášejí bolesti břicha a problémy s trávením. Lupus je zákeřný v tom, že může postihnout různé části těla - od kůže přes klouby až po životně důležité orgány.

Dodnes vlastně přesně nevíme, proč tyto nemoci vznikají. Odborníci se domnívají, že jde o mix genetiky a vlivů prostředí - třeba prodělaných infekcí, stresu nebo působení některých chemických látek.

Léčba se u každého pacienta nastavuje na míru podle typu nemoci a jak moc je závažná. Většinou se používají léky, které zklidní přehnanou imunitní reakci, uleví od příznaků a brání vzniku komplikací.

Příznaky a projevy

Autoimunitní onemocnění se projevují různými způsoby a každý pacient může mít jiné příznaky. Jde o stav, kdy vlastní obranný systém těla začne útočit na zdravé buňky a tkáně. Nejčastěji se setkáváme s příznaky jako je výrazná únava, zvýšená teplota, bolestivost kloubů i svalů, různé kožní projevy a záněty, které mohou postihnout prakticky jakýkoliv orgán v těle. U některých lidí se nemoc projevuje jen mírně, zatímco u jiných může mít vážný dlouhodobý průběh, kdy se střídají lepší a horší období. K určení správné diagnózy je potřeba podstoupit řadu vyšetření včetně krevních testů. Léčba se vždy přizpůsobuje konkrétnímu pacientovi - většinou zahrnuje léky na zklidnění imunitního systému, úlevu od příznaků a celkovou péči o zdraví.

Diagnostika autoimunity

Když naše tělo začne bojovat samo proti sobě, mluvíme o autoimunitních onemocněních. Jejich odhalení není vůbec jednoduché a často trvá delší dobu, než lékaři stanoví správnou diagnózu. Není to jako běžná nemoc, kterou odhalí jediný test. Doktoři musí poskládat skládačku z několika dílků - sledují příznaky, které pacient popisuje, provedou důkladné vyšetření, nechají udělat různé laboratorní rozbory a využívají moderní zobrazovací techniky.

Zásadní roli v celém procesu hrají laboratorní vyšetření. Především jde o rozbory krve, které dokážou najít specifické protilátky typické pro různá autoimunitní onemocnění. Lékaři například zjišťují přítomnost revmatoidního faktoru, hledají antinukleární protilátky nebo kontrolují, zda nejsou v těle protilátky útočící na štítnou žlázu.

K upřesnění diagnózy pomáhají také různá zobrazovací vyšetření. Patří mezi ně klasický rentgen, ultrazvuk, ale i složitější metody jako magnetická rezonance nebo CT vyšetření. Díky nim mohou lékaři přímo vidět, které orgány a tkáně jsou nemocí zasažené a jak moc jsou poškozené. Čím dříve se podaří nemoc správně diagnostikovat, tím dříve může začít účinná léčba, která uleví od nepříjemných příznaků.

Autoimunitní onemocnění jsou jako když se tělo obrátí samo proti sobě, imunitní systém, náš ochránce, se stává útočníkem.

Anežka Nováková

Možnosti léčby

Když se bavíme o autoimunitních onemocněních, je důležité vědět, že každý pacient potřebuje jiný přístup k léčbě. Naše tělo se v těchto případech obrací samo proti sobě a způsobuje si zbytečné potíže. Lékaři proto musí najít způsob, jak zklidnit přehnanou reakci imunitního systému. Nejčastěji se to řeší pomocí léků, jako jsou kortikosteroidy na zmírnění zánětu nebo imunosupresiva, která zklidní aktivitu imunitního systému. V poslední době se hodně používá také biologická léčba - ta funguje jako přesně zamířená střela na konkrétní problémové buňky v těle. Někdy je potřeba sáhnout i po speciální metodě zvané plazmaferéza, která dokáže z krve odstranit škodlivé protilátky. Ale léky nejsou všechno. Stejně důležité je, jak se o sebe pacient stará - jestli jí zdravě, hýbe se, zvládá stres a vyhýbá se věcem, které by mohly jeho stav zhoršit. Proto je zásadní mít dobrého lékaře, který vytvoří léčebný plán přesně na míru a průběžně kontroluje, jak zabírá.

Život s autoimunitou

Když se tělo obrátí proti sobě, nastává autoimunitní onemocnění - stav, který dokáže pořádně zamíchat každodenním životem. Náš imunitní systém, který by měl být naším ochráncem, začne z nějakého důvodu útočit na vlastní tkáně. Následky? Od věčné únavy a bolavých kloubů až po vážné potíže s různými orgány.

Vědci stále tápu v tom, co přesně tyhle nemoci spouští. Nejspíš jde o mix genů a toho, v jakém prostředí žijeme. Mezi ty nejznámější patří revmatoidní artritida nebo roztroušená skleróza, ale taky lupus či střevní potíže jako Crohnova choroba a ulcerózní kolitida.

I když zatím neumíme autoimunitní onemocnění úplně vyléčit, máme spoustu možností, jak s nimi bojovat a žít co nejlépe. Podle toho, o jakou nemoc jde a jak moc je rozvinutá, můžou lékaři nasadit imunosupresiva, protizánětlivé léky, doporučit fyzioterapii nebo úpravu životosprávy. Nesmírně důležité je taky najít oporu - ať už u blízkých nebo u lidí, kteří si procházejí něčím podobným a vědí, o čem mluvíte.

Prevence a výzkum

I když dneska ještě neumíme autoimunitním onemocněním úplně zabránit, vědci se snaží přijít na to, co je vlastně spouští. Víme už, že důležitou roli hrají naše geny, ale taky prostředí kolem nás - třeba to, jak se stravujeme, jestli jsme ve stresu nebo jestli jsme prodělali nějakou infekci. Hodně se taky mluví o bakteriích v našich střevech. Vědci se snaží zjistit, jak bychom mohli tyhle rizikové faktory ovlivnit. Zkoumají třeba, jak na naši imunitu působí zdravý životní styl - správné jídlo a pravidelný pohyb. Zajímavý směr je taky výzkum střevních bakterií, protože se ukazuje, že by mohly mít na vznik autoimunitních nemocí docela velký vliv. A samozřejmě se hledají i nové způsoby léčby, které by pomohly imunitní systém lépe regulovat a zmírnit příznaky těchto onemocnění.